Dveře výtahu se pomalu zavřely. Cillian stál klidně a čelil Julianovu zlostnému pohledu. V jeho očích nebyla ani stopa po strachu. Jeho hlas byl tichý, ale ostrý, jako čepel mířící přímo na Julianovu slabinu.

"Být tebou, dělal bych si teď starosti spíš o stav své ženy. A ne o jiné pletky." Cillianův tón nesl zjevný sarkasmus.

Julianův obličej ještě více ztemněl. "Jak to myslíš?"

"Myslím to naprost