Sloane

„Ahoj,“ vypravila jsem ze sebe, když jsem pokládala nákup na pult. Hlas mi zněl tišeji, než jsem zamýšlela, a měla jsem z toho pocit, jako bych já byla ta, kdo dělá něco špatně.

Jeho pohled se krátce setkal s mým a rty se mu zkřivily do úsměvu. Byl to ten typ úsměvu, který byl natolik zdvořilý, aby prošel, ale bez většího významu. Jednou přikývl a jeho ruce se už daly do pohybu, aby naskeno