Kaelen

Cestou zpět z večeře panovalo během jízdy ke Sloane ticho, až na její tiché broukání do rytmu hudby z rádia. Její hlas byl sotva slyšitelný, ale stačilo to, aby upoutal mou pozornost.

Přistihl jsem se, že ji sleduji víc než tu zpropadenou silnici. Způsob, jakým nepřítomně poklepávala prsty o stehno, a ten nepatrný úsměv na rtech se zavřenýma očima... Dostalo mě to.

Poprvé po dlouhé době jse