Rowan

Když jsem před zhruba třiceti minutami podával Sloane tu dárkovou tašku, už jsem si představoval, jak jí zněžní pohled a jak mi ovine paže kolem krku, protože ta vzpomínka na ni dolehne příliš silně, než aby ji mohla ignorovat. Místo toho mi ji prostě vrátila, jako by to pro ni nic neznamenalo.

V hlavě se mi neustále přehrával její hlas a všechno, co mi řekla, a v tu chvíli se nedalo popřít,