Jocastiny oči se rozzářily, když nesměle vzhlédla k Zaneovi. "Strýčku Zanee, přinesla jsem ti dárek."

Vzal si ho bez větší reakce. Ve tváři neměl žádný výraz, když řekl: "Je pozdě. Měla bys jet domů."

Dupla nohou, uvnitř ní bublala frustrace. Namítla: "Ale já chci zůstat. Tak dlouho jsem tě neviděla… Copak ti vůbec nechybím?"

Zaneovo obočí se mírně svraštilo a chtěl dveře zavřít. Ale Jocasta najed