Vilu zachvátily plameny a vzduchem se valil hustý kouř. V dálce už bylo slyšet houkání hasičských vozů.

Carmilla rovněž klesla k zemi, neschopná uvěřit tomu, co vidí. Pak popadla Lorise za ramena. „Co? Co jsi to říkal?“

Lorisovu tvář pokrýval popel, jeho oči postrádaly jakoukoliv jiskru. „Táta je pořád uvnitř. Požár začal v jeho pokoji. Nedokázali jsme ho zachránit…“

Jakmile to Carmilla uslyšela,