V ujíždějícím autě se Anton podíval do zpětného zrcátka a v koutcích úst mu pohrával lehký úšklebek.

"Ten kluk je ještě moc naivní. Viděl jsi to?" pronesl Anton samolibě.

Na zadním sedadle seděl ve stínu Zyan. S nečitelným výrazem ve tváři jemně stíral pot z Elařina čela, oči plné starostí.

"Je v pořádku, Zyane. Nedělej si starosti."

Zyan pevně sevřel Elařinu ruku a přitiskl si ji k hrudi. Hlas mu