Elara několik vteřin stála jako opařená. V návalu paniky popadla ze skříňky vázu a ohnala se s ní po Zaneově hlavě.

Právě v tu chvíli naplnila vzduch vůně magnólií. Ze sušených magnólií, tak pečlivě naaranžovaných, nyní v jemné kaskádě opadávaly okvětní lístky. A váza – ta, kterou tak pečlivě vybíral – se po nárazu do jeho hlavy rozletěla na kousky.

Elara si však neuvědomila, že to byly ty magnó