Elara stála nehybně u posuvných dveří kuchyně a několik dlouhých minut o tom přemýšlela. Vážně nemělo smysl se mučit. Kdyby ji nakonec přemohla bolest, nestálo by to za to. Žaludek se jí už svíral v křečích a na čele se jí perlil pot.

Se skloněnou hlavou došla ke konferenčnímu stolku a tiše se posadila do křesla. Vzala si teplý krajíc chleba a začala jíst. Po několika soustech zahlédla na okraji