NADINE

Znovu jsem se napila, led tiše cinkl o sklenku, zatímco jsem se snažila soustředit na cokoli jiného než na žár jeho pohledu, který se mi stále vypaloval do kůže.

Bylo to absurdní.

Bylo to k vzteku.

Neměla jsem nejmenší právo se trápit tím, jaký zasmušilý, trucovitý záchvat zrovna Ronan Vane na druhém konci místnosti prožívá. A přece jsem to cítila. Cítila jsem jeho.

Zapudila jsem tu myšlenk