NADINE

Tohle. Přesně tohohle jsem se bála – že na mě budou lidé zírat, kamkoli se hnu. Nebo spíš zírat na tohohle hromotluka, co se mi lepí na paty.

Ve chvíli, kdy jsme vstoupili do kancelářské budovy, jsem ucítila, jak se na mě upřely jejich pohledy. Hovor utichl, oči uhýbaly, když jsem se rozhlédla, ale přesto jsem ve vzduchu cítila hmatatelnou zvědavost. Neměla jsem jim to za zlé, ne tak docela