NADINE

Ten zatracený hajzl!

Seděla jsem vzadu ve svém autě, prsty tak pevně sevřené kolem telefonu, až jsem se divila, že se nerozlomil vejpůl. Srdce mi pořád bušilo, ne z toho polibku – protože, bože, ten za moc nestál –, ale ze způsobu, jakým mě Ronan odtáhl, jako by mu do toho sakra něco bylo.

Jako by měl právo diktovat, koho políbím a koho ne. Jako by mohl na několik dní zmizet, pak se ukázat,