RONAN

"Co si kurva myslíš, že děláš?" Můj tón byl hluboký, smrtící, neodrážel ani procento vzteku, který mnou proudil.

Nadine ani necukla. Měla prostě tu drzost naklonit hlavu a předstírat nevinnost. "Omlouvám se," zapředla, prýštila z ní neupřímná sladkost. "Byla jsem tak pohlcená okamžikem, že jsme to do ložnice nestihli." Znovu se na něj ohlédla a prsty mu přejela po čelisti. "Pojď, půjdeme do