NADINE

„Přestaň.“

Při mém náhlém protestu mu vyletělo obočí vzhůru. Nestáhl se úplně, ale už se ani nepřibližoval.

„Než budeme pokračovat dál, musím vědět, jak to cítíš ohledně včerejší noci.“

Jeho tvář se ani nezachvěla. Jestli něco, tak se jeho pobavení ještě prohloubilo.

„Chceš, abych ti řekl, jak dobré to bylo?“

Těžce jsem vydechla. „Hodláš teď utéct, když je ráno?“ vyštěkla jsem. „Zase zmizíš