NADINE

„Můžeš počkat tady,“ řekla jsem Rafaelovi, když jsme vystoupili z výtahu na Ronanově patře.

Věnoval mi skeptický pohled. „Jste si tím jistá?“

Otočila jsem se, překřížila ruce a na rtech mi hrál malý, samolibý úsměv. „Jdu navštívit svého přítele. Chceš se dívat, jak se líbáme? O to ti jde?“

Rafael nakrčil nos, očividně se cítil nepříjemně. „Samozřejmě že ne. Počkám tady.“

„To jsem si myslela