RONAN

Vaughn vytáhl telefon, zatímco jsem se opřel o okraj kuchyňského ostrůvku a snažil se udržet zuřivost na uzdě, aby nevybublala na povrch. Paže jsem měl pevně zkřížené, čelist tak zaťatou, až mě bolela.

Neměl jsem čas na úvodní řeči. Nadine chyběla víc než dvacet sedm zatracených hodin. Každý moment bez ní byl jako chození bosou nohou po rozbitém skle. Potřeboval jsem odpovědi. Ne další kecy.