RONAN

Neustálé pípání přístrojů byl jediný zvuk v místnosti. Byl to rytmus, kterého jsem se držel, zatímco se svět kolem mě zdál hroutit.

Byla nehybná, smrtelně bledá, tvář napůl zabořenou do chladné, čistě bílé barvy nemocničního polštáře. Ústa měla suchá. Modřiny na jejím krku mi pokaždé zpěnily krev, když jsem je uviděl. Škrábance na tváři. Blednoucí jizva na spánku. A její zápěstí… rozedřená a