GAVIN

Napůl jsem seděl na pohovce, s hlavou opřenou o polštáře.

Čekal jsem na jídlo. Nebo to byla alespoň výmluva.

Pravdou bylo, že jsem se chytal jakéhokoli možného důvodu, abych se do toho pokoje ještě nemusel vracet. To ticho za těmi dveřmi bylo zrádné. Klidné, možná, pro někoho jiného. Ale já věděl své.

Byla tam Lara.

A Lara – opilá Lara – momentálně představovala naprostou hrozbu pro mou trpě