GAVIN

„Ježíši! Vyděsila jsi mě.“ Můj hlas byl chraplavý, roztřesený. Ani to neznělo jako já.

Znovu otevřela ústa, ale přesto z nich nevyšel žádný zvuk.

„Dobře, tady.“ Přitiskl jsem jí láhev ke rtům a trochu ji naklonil.

Napila se. Možná dvakrát. Voda jí stékala z brady na můj rukáv. Okamžitě jsem to otřel. Znovu zvadla. Ne. Sakra ne. Dovolil jsem jí zhroutit se jen jednou.

„Nejsi v pořádku,“ zamum