LARA

Slabý hukot města venku sotva pronikal vysokými skleněnými okny mé kanceláře. Ale uvnitř mé kanceláře bylo ticho. Až moc velké ticho.

Blaire seděla naproti mně. Podpatky tiše ťukala do podlahy. Dlouze si lokla svého zeleného nápoje. Prsteny jí cinkaly o můj stůl. Vždycky jich nosila tucet.

Usmála se na mě. Tím škádlivým úsměvem, který jsem tak dobře znala.

"A on letěl celou tu cestu až do Itá