LARA

Bosá jsem se vplížila do kuchyně, z vlasů mi trochu kapalo na Gavinovo prastaré černé tričko – bylo mi tak obrovské, že mi sloužilo v podstatě jako šaty. Okamžitě mě udeřila vůně čerstvé kávy. Byla tak silná, že mě prakticky probrala fackou. Upřímně řečeno, byla to jediná věc, díky které to ráno působilo aspoň trochu snesitelně.

Stál ke mně zády. Bez trička. Svaly se mu napínaly při sebemenší