Clara ležela se zavřenýma očima, příliš líná na to, aby je vůbec otevřela. Ucítila, jak se vedle ní prohnula matrace, když se Declan posadil.

„Claro,“ řekl Declan, položil jí ruku na rameno a jemně ji poplácal. „Vstaň a něco sněz, ano?“

Clara dělala hluchou a neodpovídala.

„Buď hodná,“ přemlouval ji měkce Declan. „Musíš něco sníst, aby sis mohla vzít léky.“

‚Je tak otravný,‘ pomyslela si Clara a z