Jak se čas odletu blížil, Gideon sledoval Sadiino svraštělé obočí se smíšenými pocity – s trochou neochoty odjet, ale i se zábleskem tiché radosti. "Vrátím se hned, jak to půjde," ujistil ji. "Doufejme, že ještě před tvou další terapií. Počkej na mě."

Ale Sadiina starost se upírala jinam. "Ty odjíždíš... A co Leo?" Thornovo sídlo mělo sice hospodyně, ale ty nebyly rodina.

Gideon už to měl promyšle