Declanovi se zadrhl hlas a tvář mu pobledla. „Takhle jsem to nemyslel. Jen jsem chtěl –“

„Proč tak vážně?“ Clara mávla rukou, její sardonický výraz zmizel, když do něj strčila. „Dělala jsem si legraci. Vím, že víš, co děláš. Věřím ti. Běž.“

„Nepřibližujte se!“ Zevnitř pokračoval křik.

„Tak na mě počkej v autě.“ Declan ukázal na oddělení a dodal: „Budu rychlý. Jakmile s ní začnou něco dělat, vrátím