Stejně jako dřív viděl Declan jen zadní část auta. Nezahlédl ani Claru, ani Ariu.

Declan se slabě, posměšně uchechtl. Jeho hezká tvář byla bez výrazu, připomínala klidnou vodní hladinu. Téměř neslyšným hlasem zamumlal: „Claro, Ario... Už je těžké vás dvě jen na okamžik zahlédnout.“

Declan si stále dokázal najít záminku, aby mohl Claře zavolat a slyšet její hlas.

Ale Aria... její sladký hlásek už n