Romanovy uši byly stále rudé. „Ještě nejsi plnoletá. Není to příliš vhodné.“

Ačkoli i on sám si opravdu přál zůstat.

„Na co myslíš? Mám tu spoustu pokojů pro hosty.“ Marcella se vesele usmívala, jako by si všimla něčeho zajímavého.

Než se znovu narodili, také moc ráda vídala Romana v rozpacích. Nyní byl sice úplně jiným člověkem, ale protože sdíleli stejnou duši, měli naprosto totožný výraz.

Roman