Cleo kdysi marně usilovala o to, aby Marcusovi porozuměla.

Jasně se dokázal vcítit do jejího neštěstí a pokaždé, když se na ni podíval, zračil se mu v očích nekonečný pocit viny a výčitek.

Dokonce i když vyslovil její jméno, v jeho hlase vždy zaznívalo to nepatrné zaváhání a bezmocná lítost – natolik, že si to Cleo mnohokrát spletla se znamením, že jí konečně podá pomocnou ruku.

Ale Marcus to nikd