Cleina slova byla jako ledové dýky, které se nořily hlouběji a hlouběji do Quentinova srdce.

Každé slovo bolelo a mísil se v něm trpký, bezmocný vztek. Padl na kolena a divoce bušil pěstmi do dveří.

„Zmlkni, Cleo! Prostě zmlkni! To nemůže být pravda, není to pravda! Lžeš! Určitě je to lež!“

Cleo si založila ruce na prsou a pohlédla na kukátko s naprostým opovržením.

„Profesore Locke, jste v tom sá