Ronan

Seděl jsem v plyšovém křesle své kanceláře a hrál si s těžítkem na stole.

Výhled venku byl stejný jako obvykle. Byl teplý, slunečný den a foukal lehký vánek, ve kterém šustilo listí.

Všechno působilo tak vesele a jasně, plné naděje.

‚Měl bych jít ven a projít se po trávě bos,‘ řekl jsem si. Nedokázal jsem si vzpomenout, kdy jsem to udělal naposledy.

Seděl jsem v zasedací místnosti a moji vál