Elodie

Ronan mě prudce otočil, zvedl mě ze země a postavil mě dál od dívky, kterou jsem zrovna chtěla chytit za vlasy.

Byla to Lana a zírala na mě vykulenýma očima.

„Jé, ahoj, nevšimla jsem si tě,“ pozdravila mě a já jí věnovala rozpačitý úsměv.

„Ahoj,“ vypravila jsem ze sebe, zatímco Ronanovy ruce zůstaly na kříži mých zad a lehce mě objímaly.

„Jen buď opatrná, Lano, a nikde neposkakuj,“ poradil