Ronan

Odtáhl jsem si židli a posadil se na ni, než jsem se pustil do jídla. Chutnalo to lahodně ve srovnání se studenými a někdy i gumovými kousky chleba, které jsem musel jíst v tréninkové akademii, dokud na mě nepřišla řada s jídlem.

Během několika minut jsem spořádal sendviče i palačinky a zapil je pomerančovým džusem.

„Potřebuješ přidat?“ zeptala se Greta, když jsem si hřbetem ruky otřel ústa.