Pohled Rykera

Je poledne a já sedím u svého stolu a mračím se, když z okna pozoruji ubohý trénink svých bojovníků. Ruka se mi podvědomě dotkne jizev na tváři – tmavých šrámů, které mi zůstaly poté, co mě napadl odpadlík, když jsem byl ještě malý chlapec a neměl svého vlka. Zaklepání na dveře mě donutí otočit hlavu. Jsem všechno, jen ne nadšený z toho, že mě někdo vyrušuje.

"Vstupte," řeknu drsně a