Pohled Sylvie

Připadá mi, jako bych se vznášela, zavěšená ve vzduchu, obklopená temnotou, a přesto kdesi v dálce slyším hlas, který je mi povědomý.

Sylvie, musíš se probudit. Sylvie, Sylvie, Sylvie, vstávej. Volám Sylvii. Haló, ty tupče.

Ten hlas je otravný. A to extrémně. Vytrvalý. Ale uvnitř mě je ještě něco jiného, něco, co mě nutí bezděčně si přitáhnout ruce k břichu. V mysli mi problikávají o