Pohled Rykera

Provázím Sylvie hradními chodbami a koridory, dlaní ji jemně tisknu na zádech, zatímco míříme k nemocničnímu křídlu. Je tichá, vypadá plaše s velkýma vyděšenýma očima, a podvědomě si drží ruku na břiše. Vypadá úzkostně a já jí to vůbec nezazlívám. Já jsem z toho taky nervózní. Z představy, že budu otec, že bych měl být lepším druhem, z těch všech myšlenek, co mi nepřetržitě kolují hl