Dante

„...a samozřejmě to tím nemohlo jen tak skončit.“ Odmlčel jsem se a naslouchal nějaké reakci od Hazel, ale na druhém konci linky se ozývalo jen její tiché oddechování. Usnula.

Na rtech mi pohrával úsměv, když jsem zašeptal: „Dobrou noc, Hazel. Sladké sny.“ Zavěsil jsem, opatrně, abych ji nevzbudil.

Když to bylo vyřešené, poklepal jsem prsty na volant a podíval se na Duka. Nedíval se na mě, z