Hazel

Dukeův smích se rozléhal místností. Cítila jsem, jak mi zlostně cukají uši.

„Není to vtipné.“

„Ale jsi rozkošná,“ řekl.

„To teda jsi,“ ušklíbl se Jace. „Prozatím to tu uklidíme a zkusíme to znovu. Pokud zmizí do konce hodiny, budeš moct odejít, ale jestli ne, budeme to muset nějak zařídit.“

Odfoukla jsem si a nechala Duka odnést kotlík ke dřezu, aby ho umyl, než jsem mu pomohla přinést další