Dante

Rty mi cukly. „Když jsem byl nemocný, skládali jsme puzzle.“

Pamatuju si, jak jsem hrozně popotahoval, ale byl jsem hrozně šťastný, že mám trochu pozornosti svého otce. Byla to ta jediná laskavost, jediná mírnost, kterou mi kdy ukázal.

„Je to… zvláštní na něj teď myslet a necítit… asi vztek.“

Brock mě poplácal po rameni. „Často nacházíme mír až poté, co jsou naši agresoři po smrti. Na co mys