Hazel

Srdce mi bušilo. Věděla jsem, kdo v tom autě je, ještě předtím, než úplně zastavilo. Hlavou mi probleskla vize mě samotné, jak jsem přitisknutá k oknu v Sídle Železného měsíce, s prázdným pohledem, těhotná, na sobě jen ty bílé šaty. Zaslechla jsem hlas Měsíční bohyně a zhoupl se mi žaludek. Nemohla jsem dýchat. Srdce mi splašeně tlouklo a hrozilo, že mě přemůže nával paniky. Snažila jsem se