Hazel

Vzhlédla jsem a uviděla Lucia, jak kráčí v pyžamu s hromádkou pošty v podpaží. Usmíval se a v ruce držel hrnek.

„No… ano.“

Lucius přikývl. „To jsem rád… Projdeš se se mnou? Myslím, že bychom si měli promluvit.“

Přikývla jsem a kráčela po boku Lucia domem, dokud jsme nedošli na klidné nádvoří za ním. Z oblohy dopadal jen úzký srpek měsíčního světla. Luciův pohled byl vzdálený, zamyšlený a já