Hazel

Když jsme vyšli z bistra, slunce zalévalo všechno kolem nás hřejivou září. Danteho hlas mě vytrhl z myšlenek. "Doufám, že sis dnešek užila."

Přikývla jsem a na rtech mi pohrával upřímný úsměv. "Opravdu ano. Děkuju, Dante."

"Neprojdeme se ještě na chvíli?"

Přikývla jsem a rozešla se po jeho boku. Nechtěla jsem, aby to skončilo, ale nemohla jsem najít ta správná slova. To ticho nebylo vyloženě