Gare

Proklouzl jsem spoře osvětlenou chodbou té nenápadné budovy a mé kroky na ošlapaném koberci nevydaly téměř ani hlásku. Blikající zářivky vrhaly děsivé stíny, jak jsem rychle postupoval chodbou. Měl jsem pocit, jako by v každém stínu někdo čekal, aby vyskočil a zaútočil na mě. Srdce mi bušilo paranoiou. Měl jsem pocit, že mi bije až v krku. Měl jsem prostě zůstat o hladu, zatraceně. Když jsem