Gare

Přehraboval jsem se v kapse a hledal telefon. Sice nezvonil, ale pravděpodobně to byla zpráva od Maxima.

„Gare,“ ozvala se, když přistoupila blíž, a v jejím hlase zaznívalo zoufalství. „Prosím, musíš dostat rozum.“

Odfrkl jsem si a odvrátil se. „Nech mě na pokoji.“

Zrychlila, aby mi odřízla cestu. „Myslím to vážně!“

„Já taky.“

Zrovna když jsem si myslel, že už tenhle den nemůže být víc v prd