Hazel

„Je mi to tak líto, zlatíčko,“ řekla. „K-kdybych věděla, co se stane... Kdybych to věděla...“

Natáhla se ke mně a ovinula kolem mě paže. Obklopila mě její vůně a na okamžik jsem byla znovu dítětem v pokoji, který jsem si sotva pamatovala, a tulila se k ní.

Její vzlyky mi rezonovaly o tvář. Její objetí působilo tak skutečně, hřejivě a neskutečně povědomě.

Na stěnách dětského pokoje tančila