Hazel

Než hodina skončila, celá jsem se třásla. Duke byl bledý, supěl a choulil se do sebe. Jeho instruktor dřepěl vedle něj, plácal ho po zádech a tiše k němu mluvil. Kravitz se na mě podíval spatra. Oči se mu zúžily.

„Jsou lidé, kteří nejsou stvořeni k zabíjení,“ řekl. „A to je v pořádku.“

Dřepl si vedle mě a podíval se mi do očí. „Ale všichni jsou stvořeni k tomu, aby se uměli bránit.“

Polkla j