Hazel

Letěla jsem vzduchem a s otřesným žuchnutím přistála uvnitř rituálního kruhu. Třesoucí se rukou jsem se zvedla, smysly v nejvyšší pohotovosti. Přede mnou se objevila postava zahalená v temnotě. Krev mi ztuhla v žilách. Lumina.

"Copak to tu máme, Hazel," její hlas, medový, přesto prosycený jedem, se vplížil do tmy. "Mnohokrát ti děkuji, že jsi mi to nakonec tak usnadnila."

Zatnula jsem zuby.