„To je tvá skutečná vůně,“ špitla Valeria a Koda přikývl, potvrzujíc její domněnku. Naklonil se k ní blíž a dlaní ji pohladil po tváři. Cukla sebou a ten pohyb ho rozladil, i když se to snažil nedat najevo.

Její kůže byla na dotek tak jemná. Jako okvětní lístky té nejkřehčí květiny. Nemohl se nabažit těch pocitů, když se jí dotýkal. Doufal, že teď už vysloví to jedno jediné slovo, po kterém tak d