Valeriiny rty se zkroutily do úsměvu, ale muž, který na ni zíral z hlavního nádvoří hradu, jí ho neoplatil. Na okamžik ji napadlo, jestli si ji náhodou nepamatuje, ale pak si všimla, že je obklopen několika strážemi z řad bílých medvědů, a došlo jí, že pravděpodobně jen hraje svou roli. Věděla, že Guinevere tomuto muži důvěřovala, a bylo nepravděpodobné, že by byla jen náhoda, že to byl zrovna on,