Valeria se zavřenýma očima ztěžka oddechovala. Uvězněná v prastaré chodbě uvnitř hory se snažila nemyslet na Dravena. Nejenže byl shozen z oblohy na smrtící bodce, ale teď ho pravděpodobně ještě pohltilo nemilosrdné moře sněhu. U srdce ji píchlo, až se jí z toho zatočila hlava, a prsty jí samovolně sjely k její značce.

Alaric říkal něco těm nešťastným medvědům, kteří tu teď byli zavření s nimi, a