Valeria ztěžka dýchala se zavřenýma očima. Uvězněna ve starobylém průchodu v nitru hory se snažila nemyslet na Dravena. Nejenže byl shozen z oblohy na smrtící bodce, ale teď už ho pravděpodobně přikrylo bezlítostné moře sněhu. U srdce ji bodalo, až se jí z toho točila hlava, a prsty jí sjely ke značce.

Alaric říkal něco těm nešťastným medvědům, kteří s nimi teď byli zavření, ale Vallie se nemohla