Elena Vázquez

Je přesně 19:23 a já sedím na posteli a neustále přemýšlím o tom, co mi Vittorio řekl včera v noci.

„Eleno?“

„...Jo?“

„Ještě jednou mě takhle poškádli a z tohohle pokoje budeš odjíždět na invalidním vozíku, místo abys odešla po svých.“

Při té představě mi zčervenají tváře a moje stehna se křečovitě sevřou. Bože! Nesnáším, jak na něj moje tělo reaguje.

Celý den jsem s ním sotva promlu