Elena Vázquez

Sledovala jsem Diega, jak si bere bundu z věšáku a navléká si ji, před odchodem na mě mávl. Zasmála jsem se, střelila pohledem po obrazovce notebooku a snažila se přinutit k učení.

Asi po dvaceti minutách jsem se zhluboka nadechla. Přejela jsem si rukama po obličeji a zasténala, protože mě mezi obočím začínala bolet hlava. Otočila jsem se, abych našla Amalu, ale nebyla nikde k vidění